Jdi na obsah Jdi na menu
 


Závěrečný turnaj CAFC 21.6.2009

23. 6. 2009

Turnaj Mini Cupu – ČAFC

První letní den, už nevím jakého roku

 

Sestava: Šilli, Bamboos, Paggy, Luky, Helmutt, Matty, Áda, Tomík, Marty, Táda

 

 

 

 

Šťastní lidé mají špatnou paměť a bohaté vzpomínky

                                                                                                 (Thomas Brussig)

    

     Tenkrát jsme první zápas nějak nešťastně prohráli. Bylo to s Duklou, ale nastartovalo nás to na další mače... Takhle budu na první zápas závěrečného turnaje Mini cupu sezony 2008/9 vzpomínat jako dědek (už za pár let). Zapomenu , že jsme dostali čtyři góly a jeden dali. Bohužel náš poslední z celého turnaje. Dal ho Maty Mlejnek a podtrhl tím účet nejlepšího střelce sezony... Dukla přitom papírově patřila k týmům, které jsme měli v plánu sejmout. Vždyť naposledy jsme jim dali čtyřku my... Co se dá dělat, Dukla nakonec celý turnaj přesvědčivě vyhrála.

     V dalším zápase jsme si chtěli spravit chuť. Zase to byl jeden ze soupeřů, kterýmu jsme chtěli ukázat že s námi už se počítá a nic neni jen náhoda... Myslím, že to byla Bohemka. No, nakonec jsme s nima uhráli plichtu. Ale svištělo to kolem nás jako na frontě... Popravdě, měli o něco víc ze hry Bohemáci. Na jejich straně se blýskalo, když to Maty rozjel nebo Adam zatáh po křídle. Tentokrát měli štěstí, kluci jedni pruhovaní...  Ale bod proti silnému soupeři měl cenu zlata.

     Představte si, že si sedim na zahrádce na Libeňském ostrově. Kouřím fajfku, koukám jak mi roste mrkev, pukaj kedlubny a snažim se vzpomenout si, jak to tenkrát v tom roce, už ani nevim, co to bylo za rok, probíhalo. Maty hraje za Arsenal, Adam za Real, Zdeněk za Galasataraj a o Šiliho se přetahují Barcelona s Interem. Patrně půjde o největší přestupovou částku za gólmana v historii. Bambus vyhrál potřetí Wimbledon a další kluci řádí v evropskejch klubech jako zamlada. Loko Vltavín postoupil do první ligy a mají pořád problémy s placem na tréninky. To smetiště za umělkou je už zarostlé jako džungle a choděj tam malý kluci z ulice kouřit...

     Jestli si dobře vzpomínám, tak jsme nastoupili ve třetím zápase proti Unionce a čekali konečně vítězství. Jenomže to je právě ta chyba lávky, když si myslíš že na to máš a pak dostaneš jeden zbytečnej gól a makáš, abys to ještě stačil otočit.  Lítalo to jen vedle nebo vysoko nad. Obránci silných týmů nebývali žádná ořezávátka, ale pořádní brouskové a dokázali si svůj zadek s přehledem ohlídat. A my měly během zápasu jednu, dvě šance s tím něco udělat. A ono to tam nespadlo a tak jsme prohráli 1:0. Rozhodčí zapískal konec a před námi byly už jen tři nejtěžší soupeři... ČAFKa, Benešov a Admira. Šel z nich strach, ale neměli jsme co ztratit.

     Jestli se nám ten rok něco dařilo, tak potrápit favority a suverény soutěže. Sebrali jsme jim body, se kterými natuty počítali. Já jsem si původně taky představoval, že budou letos pěkný rajčata a podívejte se. Nezaprší, tráva je jak troud a já abych to každej den dvakrát kropil...

     Tenkrát přišla taková menší přeháňka. Míč byl v tý mokrý trávě pěkně záludnej a pak se teprve ukázalo, co gólmani dovedou. Zažili jsme pár krušnejch chvilek, pěkně jsme si na kluky zařvali a výsledkem byla další remiza... A další bod do kapsy. Bylo to proti domácí Čafce a pěkně jsme zamotali tabulku. Ty remízy se množili jak králíci a tak bylo jasný, že jediná výhra vás může katapultovat třeba i o tři místa vejš... Nebo taky můžeme se stejným počtem bodů, jako jiný tři týmy, skončit sedmý.

     Bez discipliny je i armáda jen tlupa chlápků ve stejným oblečení. A tak je kolikrát tím nejdůležitějším chlapem na place. Disciplina a taktika vyhrává zápasy se silnými soupeři. A trenér to vždycky klad klukum na srdce. Nařídil například, hrát osobku na tu Benešovskou patnáctku... vzpomíná senilní dědek, který co chvíli usne, pak ho něco zašimrá pod nosem, on se probere a dál mele pátýpřesdevátý... osobní obrana se hraje na ty nejnebezpečnější hráče soupeřova týmu. To obětujete jednoho hráče z pole, řeknete mu, aby se od něj po celou dobu zápasu ani nehnul. Aby se mu přilepil na záda, aby ho nepustil ani na vteřinu k míči. Běhá s ním po hřišti, on se ho snaží setřást, ale pořád mu visí na zádech, občas se po něm ožene, odstrčí ho, začne bejt nervózní, přestává sledovat balón. V tu chvíli se ho zeptá, kam pojede na dovolenou. On odsekne, co je ti do toho, blbečku. Pak mu řekne, že potkal včera jeho ségru a že by stála za hřích. On řekne, aby dal jeho ségře pokoj nebo si ho podá. Tak ještě přitvrdí, a co tvoje máma, pořád chodí do Perlovky. A on do něj vrazí, až upadne. Rozhodčí se přísně podívá, rozhodí rukama, jako že, co děláš, hraj fotbal. Při rohu se k němu přitlačí a štípne ho do zadku, on se po něm ožene a míč proletí brankovištěm a skončí na druhé straně hřiště v outu... V novinách se pak objeví zpráva, že Ronaldo se tentokrát proti zodpovědně hrající obraně neprosadil a otevřela se tak naděje na překvapivý výsledek outsidera. Dalším takovým taktickým prvkem, typickým pro naše mužstvo bylo vybíhání brankaře Šiliho k soupeřově brance při zahrávání standardních situací... Ale když se po rozehrání   dostane k balónu soupeř, čeká Šiliho sprint na padesát metrů zpět do své brány. Někdy mu chybí disciplina a on se zapomene někde na půlící čáře, kde se snaží míč znovu vybojovat. Brána zatím zeje prázdnotou a diváci si rvou vlasy hrůzou. Vidíte, taktika a disciplina. Vždy používejte spolu. Jedna bez druhé nefunguje. A tak jsme Benešovu sebrali další body a nám zas jeden přibyl. Čekal nás poslední zápas sezony.        

     Začala se projevovat únava po všech těch bitvách, zároveň jsme cítili, že se blíží konec jednoho moc hezkého období života fotbalisty. Kluci za ten rok odehráli spoustu nádherných zápasů, dostali i několik nakládaček po kterých by si od nich pes kůrku nevzal. Ale tak to přece chodí ve fotbale i v životě. A tak jsme si ten poslední zápas užili a vybojovali další bod s Admirou. Nemuseli jsme čekat na Nedvědův stý gól a uhráli s nejtěžším soupeřem skvělý výsledek. Že to do brány tenkrát moc nepadalo? No, nepadalo. Výsledky 8:0 si nechte pro hokejová derby se Slováky. Nejlepší vzrušení zažíváte před vstřelením vítězné branky, deset minut před koncem.   Proti mě, na druhé straně slepého ramena řeky, sedí rybář. Za chvíli bude oběd a splávek na jeho prutu se od rána poprvé zachvěl. Když se mu podaří ulovit rybu, bude hostina. Jinak zůstane o hladu. A stejné je to i s góly.

     Hezké prázdniny princové z Lokády, králové budoucích vítězných bitev.