JUN - LOKO ( 0 : 7 )
Junior – Loko
14.6.2009
Sestava: Šilhart, Krsek, Hlaváček, Fidra, Pohanka, Pagáč, Němec, Novotný, Fiala, Kubínek
Už nám kluci povyrostli, někteří si i sami zavážou tkaničky. Už se nepotkávám s maminkami na pánských záchodcích. I ti nejslabší hráči už nejsou jen slepým střevem, co se schovává kdesi v prostředku a stranou pohledů. Ptáte se, kdy porazíme Admiru? Život není vítězství nad mistry, po kterém si dáte hranolky s kečupem v bufetu na Lokádě. Před dvěma lety, kdy někteří z těhle kluků hráli svůj první fotbalový zápas, prohráli 18:0. Tenkrát to byl totální fotbal. Pro ty kdo neví: jedná se o fotbalovou taktiku, exportovanou po světě Nizozemci. Totální fotbal požadoval flexibilitu všech hráčů na hřišti. Obránci útočili, útočníci hráli ve středu i vzadu (tak ho líčí reklamní brožurky).
Naposledy to bylo s Admirou už jen 0:4. A příště to bude ještě lepší. Bude to dřív, než dá Pavel Nedvěd svůj stý ligový gól. Jednou si cedníková paměť našich fanoušků vzpomene, jak hráli 2002. Možná, že někteří z vás nechají rozprášit svůj popel na Lokádě.
Připadá vám fotbal srandovní? Ne tomu, kdo v něj věří. Říkám si: „Vždyť je to jenom hra“. Na světě je tolik smutku a neštěstí, co je proti tomu nějaká prohra. Ale nedá se to utišit, bolí to víc než nemocná Afrika, bolí to jako Afghanistán. Je na čase, abych se dostal do historie a tak pronáším slova, která se budou po desetiletí citovat v kabině všech poražených mužstev: Dostat sedm gólů není žádná tragedie. Tragedie je prohrát 0:1 gólem v poslední vteřině prodloužení s Řeckem na ME. Nebo dostat druhou žlutou kartu a pak nemoci hrát slavné finále Ligy mistrů. Snad to nahradí to omšelé: Sláva vítězům, čest poraženým.
Fotbalové smutnění – to je vám líto hráčů, fanoušků a nakonec i sebe samého. V neděli jsme rozesmutnili Junior sedmi góly. Začátek byl trochu nervozní, chyběl kanonýr Mlejnek, ale v druhý půlce se protrhla hráz a velká voda zdrtila vše, co ji stálo v cestě jako v roce 2002, kdy se tihle kluci narodili. Adam Novotný velel po celý zápas do útoku a předvedl nám dva pěkné góly. Zezadu ostřeloval soupeřovu branku Martin Hlaváček. Jeho střely na bránu, to byla lahůdka pro oči diváků. Jedním gólem se zapsal i na listinu střelců. Dvakrát se trefil Šili. Nejprve jako brankař, kdy se protlačil skrumáží těl před bránou a podruhé už jako hráč v poli. V bráně ho během druhého poločasu vystřídal Martin Krsek. A nakonec jeden z hráčů, který si zasloužil svými výkony odměnu v podobě gólu již delší dobu. A víte co, ať dá ty góly rovnou dva. Lukáš Fiala, dělník zálohy. Všimněte si, jak často je tento nenápadný borec během zápasu v kontaktu s míčem. Takže jsme jich dali nakonec sedm. Sedm gólů není žádná tragedie. Vidíte, už se to ujalo.
Co napsat závěrem? Taky mám větší pocit bezpečí, když jsou obránci a brankař, kde mají být a bojím se, když se obrátí vítr proti našemu týmu. Viděl jsem jednou hráče, jak odcházejí na střídačku a brečí. A trenéra, jak říká: “Nebrečte. Musíte se naučit i prohrávat.“ A jiného trenéra, který řekl: “Jen brečte, prohráli jste a to vám musí být líto“. Na Lokádě jsem viděl slunce, jak se zakoukalo do hry, až narazilo do věže kostela Svatého Antonína. Nekecám.To jsme hráli o remizu s Jižákem. A viděl jsem rudou mlhu v očích kluků, když prohrávali 8:0 s Bohemkou.
Kdo jednou zažil oslavu nějakého velkého vítězství, chtěl by slavit pořád. Vědí cukrářky jaké jsou správné rozměry fotbalového dortu? Já říkám 100 x
Poslední tři body nás posunuly na sedmou příčku v tabulce a to znamená, že budeme hrát závěrečný turnaj ve skupině s nejlepšími. To je dobře, alespoň máme motivaci se zlepšovat. Tak zase za týden, princové z Lokády, králové budoucích vítězných bitev.